Górakšja (ze sanskrtu: go - kráva, rakšya - ochrana) je užitečná pro lidskou společnost z hlediska ekonomického, biologického, etického a duchovního. Poskytuje také možnost řešit složité problémy, před kterými dnešní svět stojí.
Vegetariánství a górakšja ve Védách
Pravá seberealizace neboli duchovní vědomí se zakládá na čistě logickém a vědeckém přístupu ke světu, ve kterém žijeme, i když většina dnešního náboženského myšlení stojí na iracionálních citech. Základem hmotné existence je duchovní skutečnost, která zahrnuje všechny zákony hmotné přírody, včetně přírodních zákonů, jež jsme dříve uvedli v souvislosti s ochranou skotu a požíváním potravin. V Bhagavadgítě, která je jádrem védské literatury, se uvádí základní princip vegetariánství v deváté kapitole, 26. sloce: "Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to." (Maso, ryby a vejce nejsou přijatelné.) Je chybné se domnívat, že člověk se může vyhnout porušování přírodních zákonů pouze tím, že se stane vegetariánem.
Rostliny mají také svůj život. Jedním z přírodních zákonů je, že živá bytost je potravou pro jinou živou bytost. Proto by člověk měl být nejen přísným vegetariánem, nýbrž i oddaným služebníkem Boha a obětovat Mu všechnu svou stravu, aby se vyhnul negativním následkům v podobě špatné karmy. Vědecký a praktický přístup k duchovním principům ochrany skotu nalezneme v starodávném védském společenství v Indii. Tento společenský systém, který se zachoval až dodnes, staví na přirozených vědeckých duchovních zákonech. Filozofické podmínky védského životního stylu jsou obsaženy v přes pět tisíc let starých indických písmech, zvaných Védy. Před více než pěti tisíci léty, kdy védská věda a kultura převládala, se lidské společenství opíralo o velkou skupinovou rodinu. Lidé bydleli v domě dostatečně velkém pro tři nebo více generace, vlastnili pozemek, který postačil k obživě celé rodiny a alespoň jedné krávy, a to nejen kvůli mléku, ale také kvůli zachování náboženských zásad. Trusu a moče krav se používalo jako dezinfekčních a čisticích prostředků, k léčebným účelům a jako paliva a hnojiva. Volů se používalo jako tažné síly v zemědělství a při dopravě lidí a životních potřeb. Dobytek lidé nezabíjeli. Ve starodávném zemědělském společenství nepřišlo nic nazmar. Trusu a moče zvířat se používalo jako hnojiva na polích. Ve védském společenství existovaly předpisy, že trus a moč nikdy nesmí přijít do styku s vodou, nýbrž bylo je třeba rozptýlit po polích, aby zúrodnily zemi. Důsledkem toho bylo, že kulturní rostliny nebyly oslabovány nepřirozenými hnojivy a samy byly schopny se ubránit svým nepřátelům - škůdcům. 
Tak také nebylo vůbec zapotřebí jedovatých ochranných prostředků. Vidíme tedy, že energie lidí a dobytka se využívala způsobem, který byl pro všechny výhodný. Porovnejme tyto skutečnosti s dnešní lidskou společností, v níž se produktivní energie člověka zneužívá k výrobě nepřehledného množství zbytečných průmyslových produktů, jako ježků z umělých hmot nebo elektrických kartáčků na zuby. Průmyslové podniky různého druhu nedovedou vyrobit nutné životní potřeby, tj. obilí, mléko, ovoce a zeleninu. Výroba strojů a nástrojů prohlubuje nepřirozenost života blahobytných tříd a nutí tisíce lidí, aby i nadále žily v hladu a bídě. Současná společnost se nachází daleko od védských předpokladů - další příklad nacházíme ve způsobu, jakým moderní člověk zachází se psem, jehož páchnoucí výkaly znečišťují chodníky a parky na celém světě. Pes je považován za nejlepšího přítele člověka, zatímco se poražejí krávy, které produkují vynikající potravu, léčivo, palivo, dezinfekční prostředky a jiné užitečné produkty. Bhagavadgíta (2.13) praví: "Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla... " a "Každý dosáhne právě toho stavu bytí, na který myslí, když opouští své tělo." (Bg.8.6) Védské spisy také praví, že když člověk zabije nevinné zvíře, bude přinucen, aby v příštím životě dostal podobné tělo jako toto zvíře a také byl zabit stejným způsobem. Je to vědečtější vysvětlení biblických slov: "Jak jsi zasel, tak sklidíš." Kde násilí zaséváme, tam násilí sklidíme. Kde zasejeme lásku a soucit, tam sklidíme lásku. Tato zásada Bhagavadgíty a Bible je stejně nezměnitelný přírodní zákon, jako objev Izáka Newtona, že každá akce vyvolá reakci.
V této souvislosti je vhodné citovat velkého ruského spisovatele a vegetariána Lva Nikolajeviče Tolstého: "Pokud budeme mít jatka, budeme mít bojiště." V okamžiku, kdy duše opustí tělesnou schránku, není tělo skládající se ze spousty chemických látek ani živé, ani přitažlivé. Bez životní síly neboli duše nemá větší cenu než plechovka plná chemikálií. Takže člověk není toto tělo, nýbrž duše v těle. Nepatrné duchovní jiskry (duše), které oživují naše těla a dělají je vědomými, jsou podle Bhagavadgíty (2.21) nezničitelné, nezrozené, věčné a neměnné. Tyto jiskry jsou částečkami Nejvyšší Duše neboli Boha. V Bhagavadgítě (10.8) Bůh říká: "Jsem zdrojem všech světů - jak hmoty, tak duchovní existence. Všechno pochází ze Mne." A v sedmé kapitole, ve čtvrté a páté sloce, nacházíme tato slova: "Země, voda, oheň vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego - těchto osm prvků tvoří Mé oddělené hmotné energie. Kromě nich je zde ještě Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody." Dokud vědci nepochopí, že život vzniká, rozvíjí se a udržuje se na základě duše, že nemůže vzniknout z mrtvé hmoty či chemikálií, budou lidé pokračovat s odporným porážením dobytčat. Základním požadavkem je, abychom s naprostou vědeckou samozřejmostí uznali nutnost hájit život, a to také život krav a ostatních nevinných zvířat. Vždyť kráva dává člověku mléko, a proto se ve védské společnosti považuje za stejně úctyhodného tvora jako vlastní matka, která poskytuje mléko pouze svým potomkům. Zabít krávu je proto stejný zločin, jako zabít vlastní matku. Badatelé nejsou schopni vysvětlit, jak kráva dokáže produkovat nejdokonalejší potravu přírody - mléko - jenom tím, že se živí trávou. Ani nedovedou ve svých laboratořích vyrobit jediné stéblo trávy nebo jedinou kapku mléka. Jak se tedy mohou odvážit mluvit o vytvoření vědomé bytosti? S životem, jehož vytvoření je za hranicemi našich možností, nelze zacházet s tak chladným a necitelným způsobem. Vražda je vždy trestná podle lidských zákonů, protože je to také zločin proti zákonům Boha. A. Č. Bhaktivédanta Swami, známý jako Šríla Prabhupáda, přeložil a výklady doplnil většinu šedesátidílné duchovní encyklopedie moudrosti zvané Šrímad Bhágavatam. Tento důležitý starodávný text podrobně vysvětluje úplnou vědu života. Šríla Prabhupáda píše ve výkladu k desátému a jedenáctému verši 17. kapitoly prvního dílu: "Všechny živé bytosti, bez ohledu na podobu, jsou podle zákona Nejvyššího Pána Jeho synové a nikdo nemá právo zabít jiné zvíře, pokud to nebylo dáno přírodními zákony.
Tygr může zabít nižší zvířata pro své zachování. To je Boží zákon a Bůh také stanovil, že živé bytosti si zachovávají svůj život pojídáním jiných živých tvorů. Zákon tedy stanovuje, že člověk může jíst pouze to, co předepisuje Boží zákon. Může žít z obilovin, ovoce a mléka, jak je určeno Bohem, a nemusí jíst maso, kromě zvláštních případů." Ve výkladu k 26. verši, v páté kapitole desáté knihy, vysvětluje Bhaktivédanta Swami: "Aby lidé byli spokojení, musí se starat o zvířata a... musí ochraňovat krávy. Znamená to, že krávy musí mít dostatek lesů a vhodných pastvin s dobrou trávou. Jestliže jsou zvířata spokojená, dávají dostatek mléka, ze kterého mohou lidé vyrobit mnoho mléčných výrobků.... Je to hřích, že lidé vykrmují telátka a posílají je na jatka. Tímto démonským podnikáním si člověk ničí možnost žít skutečný lidský život. Protože si lidé nevšímají Božích zákonů, podobá se rozvoj jejich tzv. civilizace pošetilým pokusům lidí v blázinci."
O něco dříve ve stejné kapitole vysvětluje, že lidé např. v Indii musí projít velkými strastmi, protože zanedbávají zemědělství a ochranu krav. Všichni inteligentní lidé by se měli vážně zamyslet nad ochranou krav a nad okamžitým zastavením zabíjení nevinných zvířat na celém světě. Tímto způsobem se nejlépe spojí zájmy jak lidí, tak zvířat. Složité duchovní principy, které nacházíme ve védské literatuře, jako např. zákon karmy, meditace, jóga, prakrti atd., jsou skutečně obsáhlé náměty,
které se také aplikují na vegetariánství, zemědělství a ochranu skotu. Zainteresovaný čtenář může studovat védská písma, aby získal podrobnější údaje. Inspiraci k dalšímu studiu je možno najít u doktora Alberta Einsteina, který před několika desetiletími šokoval vědecký svět objevem relativity a převratné formulky E = mc2. Když jako vědec dosáhl pozice prakticky bez obdoby v moderních dějinách, napsal na konci svého života: "Rád bych jenom věděl, jak Bůh stvořil vesmír; všechno ostatní se zdá nadbytečné."